členové expedice Banát:
Pavel Chlum, Stanislav Hampl, Jaroslav Špína, Karel Zajíc, Eliška Chlumová, Hana Stezková, Svatava a Anežka Bezpalcovy
Banát je krásná historická oblast rozkládající se aktuálně ve třech státech. Rumunsko, Srbsko a Maďarsko. Je vzdálená asi 1000 km z České republiky a stojí rozhodně za návštěvu. Banát ohraničený řekou Mureš, Tisou, Dunají a Jižními Karpatami začal vyprávět českou přistěhovaleckou historii již v roce 1823. To zde začali vznikat první ryze české vesnice, které jsme se vydali navštívit.
Banát byla zatím jediná expedice, na kterou jsme dali možnost přidání účastníků prostřednictvím sociální sítě. Limit vozidla byl však nekompromisní, a tak nás na tuto expedici vyrazilo nakonec osm, nejvíce v historii. Počasí nám přálo – bylo krásně, avšak hrozné teplo. V podhůří Karpat ukazoval teploměr 44°C.
První zastávkou byl vlastně výšlap na horu Retezat po turistické značce s nápisem „Brutus“. Bohužel název to byl odpovídající své náročnosti a my hned první den podcenili svoje zkušenosti.
Retezat
Retezat je třetí nejvyšší horský masiv v Rumunsku, je součástí Jižních Karpat a jeho vrchol leží ve výšce 2482 metrů nad mořem. Po čtyřhodinovém stoupání po hrubé kamenité cestě a následně skrze mladý smrkový porost jsme se ocitli vyčerpaní na hřebeni vedoucí k samotné hoře Retezat.
Těžké batohy a náročná cesta, kde jsme neustále museli sledovat svoje nohy, abychom si neudělali výron i obrovské převýšení ze základního tábora si vybíralo velkou daň únavy a také potřebu vody. Ta rychle docházela a v polovině cesty po hřebeni došla úplně. Popraskané rty a chuť vypít jakoukoliv kaluž nás dovedly až po několika hodinách k jednomu z horských ledovcových jezer, které nás zachránilo. Začalo se však už smrákat a my byli nuceni přenocovat v horách.
Šumice
Šumice je malá vesnička se zhruba padesáti obyvateli. Rumunsky se jmenuje Șumița a je to nejsevernější Čechy založená vesnice. Byla osídlena v roce 1828 převážně lidmi z Plzeňského kraje, kteří sem přišli dělat pohraničníky. Do nejbližší další české vesnice – Rovenska to mají Šumičtí asi 13 hodin pěšky. Nejbližší železniční stanice je Jablonici dvacet kilometrů daleko a nejbližší autobusová zastávka sedm kilometrů.
Ve vesnici není mimo elektrifikace ani vodovod, ani žádná jiná vybavenost. A tak není divu, že takto odříznutá vesnice přežila téměř dvě století se stále stejným národnostním obyvatelstvem. Pro nás však jedině dobře. Můžeme tu tak trávit odpoledne povídáním s místními v češtině.
Rovensko
Rovensko založené v roce 1827 má aktuálně kolem šedesáti obyvatel. Rumunsky se jmenuje Ravensca a je z českých vesnic v Banátu nejvýše položená a nejvíce izolovaná vesnice. Díky tomu se zde nejvíce dochoval původní jazyk. S nejbližšími českými vesnicemi (Gerník 15 km, Bígr 30 km) je propojeno červenou turistickou značkou vyznačenou Klubem českých turistů. Místní obyvatelé se živí především zemědělstvím či pronájmem opuštěných domů. Elektřina do obce byla zavedena až v roce 1994.
Ve vesnici je jeden obchod spojený s hospodou. Výběr obchodě je dostačující a můžete platit i českými korunami, avšak točené pivo není v nabídce. My se zde ubytujeme u paní Mojžíšové a jsme nad míru spokojeni.
Gerník
Gerník (rumunsky Gârnic) je největší a jediná obec s vlastním obecním úřadem, pod který spadá i sousední rumunská vesnice Padina Matei a další osady. Žije v ní kolem 250 obyvatel. Obec vznikla roku 1827 na popud Rakouské monarchie, která chtěla v této řídce osídlené oblasti zajistit ochranu zdejší vojenské hranice. Místní obyvatelé se živí především zemědělstvím a v poslední době se tu rozvíjí také agroturistika. Dlouhou tradici zde má také výroba vápna v zemních pecích. Ve vesnici jsou tři obchody spojené s hospodami. Chleba lze koupit v nově postavené pekárně, která peče několikrát týdně.
Svatá Helena
Svatá Helena (rumunsky Sfânta Elena) se nacházející se nad mohutným zářezem Dunaje ve výšce asi 400 m n. m. Žije v ní kolem dvouset obyvatel. Založena byla přistěhovalci z Čech roku 1824 a je tak nejstarší funkční vsí zaleženou českými přistěhovalci. V obci stojí dva kostelíky, škola a hospoda. Většinu zdejších živí zemědělství. Mezi nejvýznamnější plodiny zde patří pšenice a kukuřice. Část obyvatel zaměstnávali také nedaleké rudné doly. Ženy ze vsi jezdí do Moldavy prodávat mléko, smetanu a sýry na pravidelné trhy. Přes malebnost vesnice a přívětivost obyvatel nás tu dost otravovali potulní psy. Museli jsme tedy nakonec přenocovat na místním fotbalovém hřišti obklopeném plotem, kam se za námi nedostali.
Bela Crkva
Bela Crkva je desetitisícové město na hranicích s Rumunskem v srbské autonomní oblasti Vojvodina. Ve městě žije asi čtyři stovky obyvatel hlásící se k české národnosti a na spoustě místech je to znát. Název města v srbštině znamená bílý kostel. Město je sídlem České národní rady v Srbsku. Jeho nejzajímavější část je turistická oblast Belocrkvenská jezera, kde vznikl odpočinkový areál s plážemi, chatkami, restauracemi a různorodými atrakcemi, který jsme mimo jiné, také samozřejmě navštívili.
Češko Selo
Češko Selo (Česká Ves) je vesnice nedaleko Bela Crkva, ve které žije už je asi 35 obyvatel. Mezi místními Čechy známá také jako Ablian nebo Fabián. Vesnice byl založena Čechy, kteří znovu zalidňovali jižní pohraničí Rakouska po rakousko-tureckých válkách v 18. a 19. století. Velká část místních Čechů přišla z oblastí dnešního rumunského Banátu nebo také ze zaniklé osady Panasca. Přestože, obyvatel je zde již málo, funguje tu místní muzeum podporované českou vládou a s místními převážně důchodci se zde domluvíte krásně česky. Některé místní slovní hříčky jsou navíc velice zábavné.
Gaj
Gaj je středisková vesnice v Srbsku ležící u slepého ramena Dunaje. Žije zde stále asi sto obyvatel hlásící se k české národnosti. My jsme zde však narazili jen na několik značek českého piva. Strávili jsme zda však téměř celé odpoledne, jelikož je zde u Dunaje vybudována písečná pláž a schlazení našich rozhicovaných těl nám přišlo opravdu vhod.
Golubac
Pevnost Golubac bylo středověké město u Dunaje již od 14. stolet. Je rozdělena do tří složených budov s celkem deseti věžemi. Hned několikrát měnila majitele. Ovládali ji v průběhu času Maďaři, Turci, Bulhaři a nakonec Srbové. Je strategicky umístěna v místě zúžení Dunaje. Ve středověku se tato poloha využívala pro zdanění dopravy po řece pomocí silného řetězce napojeného na Babakaj – dnes skála na opačné, rumunské straně řeky.
Ram
Ramská pevnost se nachází na strmém svahu na pravém břehu řeky Dunaje v obci Veliko Gradište v Srbsku. Záznam o Ramově pevnosti pochází z roku 1128, kdy byzantské armády porazily Maďary. Ramová pevnost představuje jednu z nejstarších dělostřeleckých pevností v Srbsku. Hrad se skládá ze 5 věží ve čtyřech podlažích. V současnosti na něm probíhají stavební práce.
Dobra
Dobra je vesnice rozprostřená podél Dunaje mezi Golubacem a Donjim Milanovacem. My jsme zde nalezli výborný kemp. Rozhodně to není žádný luxus a mimo lahvového alkoholu zde nic nekoupíte. Za chatku zde zaplatíte ale tolik, jako jinde za jednu osobu ve stanu. Pro výlety po národním parku Djerdap má navíc ideální polohu a dá se tu i pohodlně koupat v Dunaji.
Železná vrata
Železná vrata je název pro dechberoucí soutěsku, ale i přehradu a vodní nádrž na konci středního toku Dunaje na hranicích mezi Rumunskem a Srbskem. Přehrada byla vybudována v letech 1964–1972. Přehrada je využívaná k plavbě typu řeka-moře a naopak. Přehrada je vysoká 63 m a dlouhá 1200 m, s hydroelektrárnou o kapacitě 2100 MW, po dokončení zvedla hladinu Dunaje o 33 metrů. Lodní doprava je zajištěna pomocí průplavu, který je součástí vybudované přehrady. Výška okolních svahů dosahuje až 500 metrů nad hladinu Dunaje.
Donji Milanovac
Donji Milanovac je třítisícové město ležící u Dunaje a sídlo ústředí správy národního parku Djerdap. Spojuje se zde Velká a Malá Kazanská soutěska. Soutěska Velký Kazaň je nejznámějším a nejužším místem. Dunaj se zde zúžuje na 150 m a jeho hloubka dosahuje 53 m. Východně od tohoto místa nechal císař Traján postavit most přes Dunaj, Trajánův most. Most byl postaven v letech 103 až 105 n.l. My jsem toto místo využili hlavně pro nákup zásob na další cestu.
Majdanpek
Majdanpek je asi desetitisícové město v národním parku Djerdap nedaleko Dunaje. Byl nejvýznamnějším dolem pro těžbu Mědi a Zlata v bývalé Jugoslávii. Jedno dobu doly vlastnili i Češi, ale také Belgičané či Rakušané. Město bylo industrializováno v polovině 20. století, průmyslovým programem podporovaným tehdejší vládou SFR Jugoslávie a osobním vlivem J.B. Tita. Mimo pár historických kostelíků a okolní přírody město nepřekypuje zrovna krásnou zástavbou.
Tuman
Monastýr Tuman je pravoslavný klášter se nachází devět kilomerů od Golubace. Byl postavena v 14. století a věnován svatému Gabrieli. Kostel v rámci klášterních hradeb byl Turky spálen v 18. století, ale v příštím století byl postaven nový. Od té doby byl kostel i celý klášter několikrát z různých důvodů zničen, spálen nebo poškozen explozí. V současnosti zde opět stojí ve své plné kráse a naproti němu vzikla restaurace, kde není ceník. Platí se zde jen tolik, kolik kdo dá dobrovolně.
trasa naší cesty
Výstup na horu Retezat
Jak náročný byl výstup na vrchol s 15 kg batohem ve 30ti stupňovém horku? Moc, váženě moc, ale všichni jsme to zvládli – ono nám taky už nic jiného nezbývalo. Navíc se blížila bouřka…
Cestopisná přednáška z Banátu
cestopisnou přednášku z Banátu máme v nabídce. Podívejte se na nejbližší termíny přednášky, nebo se podívejte na některé naše další přednášky, které také rozhodně stojí za to: