členové expedice Čína:
Pavel Chlum, Petr Kvarda, Ladislav Tázlar
Po této rozporuplné zemi o velikosti Evropy jsme nacestovali skoro šest tisíc kilometrů. Tři tisíce vlakem, dva tisíce autobusem, 600 kilometrů lodí a zhruba 160 kilometrů jsme nachodili po svých. Přes svou komunistickou a mnohdy nelidskou tvář má tato země cestovatelům rozhodně co nabídnout. Pokud se umíte od politiky oprostit a budete dodržovat jejich mnohdy nesmyslná pravidla, zemi si určitě užijete a nebezpeční Vám zde nehrozí. Lidé jsou milí, památek je zde nespočet a dopravní infrastruktura je na té nejlepší úrovni.
My jsme se odradit nenechali a udělali jsme si vlastní názor. Než jsme jsme se ale ocitli na čínské půdě, museli jsme si už pár měsíců předem na Čínské ambasádě zařídit vízum. Byli jsme nuceni předložit desítky různých formulářů a potvrzení ve správném pořadí. Ani jejich pečlivá příprava a několik hodin ve frontě Vám však nezaručí, že vízum dostanete. My však to štěstí měli, i když to nešlo úplně jako po másle…
Velká čínská zeď v Mutianyu
Mutianyu je část Velké čínské zdi v okrese Huairou ležící asi sedmdesát kilometrů severně od centra Pekingu. Samotná Velká čínská zeď je starý systém opevnění táhnoucí se napříč severní Čínou. Dnešní podoba zdi byla vybudována za dynastie Ming v době od konce 15. do začátku 17. století. Jejím účelem bylo chránit Čínu před mongolskými nájezdy. Podobná opevnění proti vpádům kočovných kmenů byla však budována již v dávnějších dobách a proto není celá zeď v celku, ale v několika liniích. Na námi navštívenou část Mutianyu navazuje západně Jiankou a východně Lianhuachi. Nejnavštěvovanější částí je pak část Badaling.
Přestože je to zakázané, dá se na zeď v Mutianyu dostat i před otevírací dobou a užít si toto krásné místo dříve, než ho stihnou zaplavit davy místních i zahraničních turistů. Vyrazit musíte však jako my brzy ráno kolem šesté hodiny z vesnice Ying Bei Gou. Cesta vzhůru je nejprve asfaltová, ale u lisu na ořechy je zde potřeba uhnout na hliněnou pěšinu, která Vás dovede až k boční brance do samotné zdi. Právě tudy chodí vesničani prodávat nápoje a upomínkové předměty turistům, kteří sem vyjedou lanovkou z návštěvnického centra.
Peking – zakázané město
Zakázané město je komplex budov vybudovaných v Pekingu v nitru Vnitřního města během vlády dynastie Ming. Celkem bylo na území Zakázaného města vystavěno kolem 800 budov a spolu s rozlehlými zahradami tvoří uzavřený celek o rozloze 720 000 m². Komplex budov ve stylu Feng Šuej je obehnán 8,5 m širokou zdí a 52 m širokým vodním příkopem. Obejít ho kolem dokola zabere hodiny a tak neudělejte stejnou chybu jako my a hledejte vstup směrem od náměstí Tianmen.
Prohlídka rozhodně stojí za to, avšak vzhledem k neustálým tlačenicím doporučujeme návštěvu naplánovat na brzké otevírací hodiny, nebo alespoň ty pozdní. V tom případě však nemusíte stejně jako my stihnout všechno prohlédnout a již několik desítek minut před zavíračkou Vás začnou vytlačovat ven z areálu.
Peking – náměstí nebeského klidu
Náměstí Tianmen, či náměstí Nebeského klidu je rozlehlé náměstí v centru Pekingu o rozměrech 880 x 500 metrů. Toto největší dlážděné náměstí světa leží v obvodě Tung-čcheng a je pojmenované po bráně Nebeského klidu, jež stojí na jeho severní straně a odděluje jej od Zakázaného města. Náměstí má velkou kulturně-historickou hodnotu, neboť bylo místem několika významných událostí, ale také bohužel masakrů obyvatelstva.
V jeho jižní části stojí Mauzoleum Mao Ce-tungaa a 38 metrů vysoký Památník lidových hrdinů. Podél západní strany náměstí se táhne Velká síň lidu a na východní straně se nachází Národní muzeum čínské historie. Často se zde konají vojenské přehlídky. Neustálý dohled bezpečnostních kamer i samotných policistů na koních je tu ale po celou dobu. Na náměstí se dostanete pouze po rentgenové kontrole z okolních podchodů. My jsme tudy prošli několikrát a vždy bez problémů, ono také není divu, když vojáci celou dobu místo do monitoru hrají mobilní hry.
Peking – západní nádraží
Pekingské západní nádraží (Běijīngxī zhàn 北京西站) je rozlohou 510 000 čtverečních metrů největší železniční stanice nejen v Číně, ale i v celém Asii. Leží na západě městského obvodu Feng-tchaj, bylo otevřeno v roce 1996 a denně jím projde v průměru 150 až 180 tisíc cestujících. Nádraží slouží běžným i vysokorychlostním vlakům ve směru do západní i jihozápadní Číny, tedy například do Xi-anu, Čchung-čchingu, Čcheng-tu, Lhasy nebo Urumči. Začínají zde také tratě Peking – Kanton, Peking – Kau-Lung a vysokorychlostní trať Peking – Hongkong.
Velkou výhodou je napojení na metro a z Tianmenu stačí tak jen jednou přestoupit. My odtud budeme pokračovat západně nočním vlakem do Datongu. Místenky máme rezervované dopředu, jinak bychom místo na sezení nesehnali. I tak ale najít správné nástupiště, vlak a místo byl docela oříšek.
Yungangské jeskyně
Yungang nebo Jün-kang je jeskynní komplex, které se nachází v provincii Šan-si, přesněji v prefektuře Datong či Ta-tchung. Jsou unikátní ukázkou skalní architektury a spolu s jeskyněmi Mo-kao a Lung-menskými jeskyněmi tvoří asi nejvýznamnější památky čínské jeskynní architektury. V mnoho desítkách jeskyní se nachází stovky maleb a soch, převážně inspirovaných buddhismem. Kolem šestého století našeho letopočtu jeskyně vytesali Turkiční Tuvové, jež sem pronikli po Hedvábné stezce. Nejvyšší soch Buddhy ukrytá v jeskyni měří sedmnáct metrů. Roku 2001 se jeskyně staly součástí Seznam světového dědictví UNESCO.
Závěsný chrám v Hengshanu
Hegšanský závěsný chrám (悬空寺 ) či Xuankong Temple je chrám zabudovaný do útesu 75 metrů nad zemí poblíž Mount Heng v oblasti Hunyuan v provincii Shanxi. Chrám byl postaven před více než 1 500 lety, je pozoruhodný nejen svým umístěním na strmém svahu, ale také proto, že je jediným existujícím chrámem s kombinací tří čínských tradičních náboženství: buddhismu , taoismu a konfucianismu . Konstrukce je udržována na svém místě dubovými příčníky zasunutými do otvorů vytesaných do útesů. Hlavní podpůrná konstrukce je ukryta uvnitř skalního podloží. Klášter se nachází v malé kaňonové pánvi a tělo budovy visí ze středu útesu pod prominentním vrcholem a chrání chrám před dešťovou erozí a slunečním zářením.
My sem přijíždíme ze 65 kilometrů vzdáleného Datongu. Pokud máte závrať z výšek, vůbec sem nechoďte. Některé zábradlí jsou dost chatrné a také hodně nízké. Když se Vám zamotá hlava nebo nebudete dostatečně opatrní, skutečně můžete spadnout z útesu. Ne náhodou byl tento chrám časopisem Time zařazen mezi deset nejnebezpečnějších památek světa.
Yingxian
Yingxian je velice málo známe milionové město v okrese Ying v provincii Shanxi. Na cizince zde nenarazíte a na možnost domluvit se anglicky také téměř ne. O to víc, si tu ale užijete svoji jedinečnost. Lidé nás tu zvali do svých restaurací na jídlo. Fotili se s námi na čínské sociální sítě. No prostě jsme si tady připadali jak hoolywoodské hvězdy.
Rozhodně zajímavou částí města je staré město v centru a bezesporu Pagoda Sakyamuni chrámu Fogong. Pagoda je celá ze dřevěná a byla postavená již v roce 1056 během dynastie Liao, kterou vedl Khitan. Tutu nejstarší dochovalou pagodu světa nechal postavit císař Daozong z Liao na místě rodinného domu své babičky. Má pět pater přičemž každé patro má rozdílnou vazbu trámů. Uvnitř sedí jedenáct metrů vysoký vousatý Buddha, což je typický obraz pro zdejší severní etnické skupiny obyvatel. Zažili jsme tu i hromadné cvičení před obří televizní obrazovkou. Stovky lidí se zde scházejí každý den v podvečer a tancují na komunistickou stranou vybraných dvanáct skladeb se dvanácti povolenými choreografiemi.
Tayuan
Tchaj-jüan či Tàiyuán (太原) je městská prefektura a hlavní město čínské provincie Šan-si. Je jedním z významných čínských měst, žije v něm přes 4 milióny lidí. Město se rozkládá na březích řeky Fen. Je průmyslovým střediskem provincie, mnoho staletí má značný ekonomický i vojenský význam a bohatou historii. Jméno města znamená doslovně „Velká planina“ a vztahuje se ke geografii oblasti, v níž řeka Fen opouští hory a rozlévá se do roviny.
My jsme zde bohužel zažili neskutečný smog, ale také navštívili nádherný chrám Chongshan ze 14.stol., jež nechala postavit dynastie Ming. Nemohli jsme zde vynechat ani tkzv. Twin pagoda temple, jež je vlastně chrám se dvěma pagodami. Obě měří 53 metrů a byly z cihel postaveny v 17.století.
Pingyao
Pching-jao či Píngyáo (平遥) je staré čínské město dynastií Ming a Čching (14. – 20. století) a také centrum stejnojmenného okresu, který patří k prefektuře Ťin-čung v provincii Šan-si. Je příkladem dobře zachované, typicky čínské architektury. Město je obklopeno mohutnými obrannými hradbami a jeho jádro ukazuje vývoj architektonických stylů a územního plánování za posledních 500 let. Obzvláště zajímavé jsou budovy spojené s bankovnictvím. Pching-jao bylo totiž v průběhu 19. a 20. století bankovním centrem proslulým po celé zemi. V roce 1986 určila Čínská lidová republika Pching-jao jedním z čínských kulturních a historických měst. A v roce 1997 bylo město zahrnuto do světového kulturního dědictví UNESCO.
Xian
Si-an či Xī’ān (西安) znamená v překladu doslova „Západní mír“ je v současnosti hlavním městem provincie Šen-si. Město bylo po většinu své 3100 let trvající historie známo pod původním jménem Čchang-an a přejmenováno na dnešní Si-an bylo za vlády dynastie Ming. Město bylo počátkem a vstupním bodem na Hedvábnou stezku. Ve městě žije přes 8 milionů lidí. Od devadesátých let 20. století se v rámci hospodářského vzestupu Čínské lidové republiky Si-an znovuzrodil jako významné kulturní, průmyslové a vzdělávací středisko centrální a severozápadní Číny.
Je významným střediskem čínské vědy a výzkumu, zbrojního a kosmického průmyslu. Mimo historického centra obehnaného hradbami v čele s Bubnovou a Zvonovou věží zde rozhodně stojí na návštěvu i Pagoda velké husy ze 7. století obklopena nádherným zrekonstruovaným parkem a Muslimská čtvrť Chuejov, kde najdete snad nejexotičtější mešitu na světě.
Terrakotova armáda
Mauzoleum prvního císaře dynastie Čchin ze 3. století př. n. l., známé také pod názvem Terakotová armáda (兵馬俑), patří mezi největší a nejbohatší mauzolea na celém světě. Hrobka s unikátní konstrukcí se nalézá v místě nazvaném Lishan. Celková plocha areálu zabírá 56 km². Průzkumy potvrdily, že součástí hrobky prvního čínského císaře Čchin Š’-chuang-tiho je pod zemí pohřbená armáda více než 8000 terakotových válečníků z období kolem roku 220 př. n. l. Sochy, původně barevné, jsou vyrobené z pálené hlíny. Od roku 1987 mauzoleum zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.
Chengdu
Čcheng-tu či Chéngdū (成都) je město v jihozápadní Číně, hlavní město provincie S’-čchuan. Počet obyvatel v celé metropolitní oblasti je odhadován na 16 milionů, což z Čcheng-tu činí páté největší město země. Čcheng-tu je také jedno z nejdůležitějších ekonomických center celé Číny. Jihozápadně od jádra města leží mezinárodní letiště Čcheng-tu Šuang-liou, jedno z nejvytíženějších v zemi. Přímé spoje sem létají například ze Singapuru, Bangkoku, Tokia, Soulu či Amsterdamu. Od srpna 2016 také z Prahy. V samotném Čcheng-tu funguje od prosince 2010 metro, které má k roku 2016 čtyři linky a je dále rozšiřováno.
My jsme sem ale nevyrazili kvůli náměstí Tian-Fu, či kvůli místními velice oblíbenému Lidovému parku. My jsme zde chtěli vidět Pandy Velké, které zde v rezervaci velice úspěšně nejen chovají, ale také rozmnožují. Ve velkém areálu najdete tedy i mláďata a hned několik desítek dospělých jedinců. Zpestření při procházkách mezi bambusovými lesy nabízejí velice kontaktní Pandy červené, na které se však nedoporučuje sahat.
Leshan
Le-šan je město a městská prefektura, které se nachází v provincii S’-čchuan. Ve městě či v jeho blízkosti žije přibližně 1,5 milionů obyvatel. Le-šan je často navštěvováno turisty zejména díky lešanskému Buddhovy, jež je zapsán roku 1996 na seznam Světového dědictví UNESCO. Zdejší sedící Buddha z 8. století byl vytesán v červené hornině v úctyhodné výšce 71 metrů. Leží na soutoku řek Min Che a Dadu a byl postaven právě po to, aby svojí silu utišil jejich nebezpečné proudy. My jsme zde oslavili kulatiny typickým čínským Fondue
Emei Shan
E-mej-šan či Éméi Shān (峨眉山) česky – hora vznešeného obočí – je hora v provincii S’-čchuan, jedna ze čtyř posvátných buddhistických hor a za jejího patrona bývá označován bódhisattva Samantabhadra. Dosahuje výšky 3099 metrů. Na jejich svazích se nacházejí kláštery, v současné době slouží jako levné ubytování pro turisty. V roce 1996 byla hora zařazena ke světovému dědictví UNESCO.
Vystoupat na vrchol a vidět až na ledovec Gouggašan v Himalajích se nepoštěstí každému. Velice často je totiž hora samotná zahalena mlhou. V našem případě tomu bohužel nebylo jinak. Cestu vzhůru po tisíce schodech jsme si, sice vyčerpaní, ale užili. Neustále nás stavěli místní a chtěli se s námi vyfotit nebo jen zdvihali palec na symbol radosti, že jsme tady s nimi. Když se dostanete na metu 3000 metrů začnou schody, které Vás dovedou až ke dlaždicovému, zlatě vypadajícímu chrámu a soše Samantabhadry. Na cestu doporučujeme sehnat nějakou hůlku nebo klacek, abyste se popřípadě ubránili okolním makakům tibetským, kteří číhají na jakékoliv dobroty, které nesete s sebou.
Chongquing
Čchung-čching nebo také Čunking (重庆) je jedno ze čtyř přímo spravovaných měst na úrovni provincie. Leží na horním toku řeky Jang-c’-ťiang. V celé aglomeraci má přes 50 milionů obyvatel – což z něj činí nejlidnatější město světa. Jeho zvláštní postavení však zahrnuje i rozsáhlé venkovské oblasti. Vlastní městské osídlení má „jen“ něco kolem 10 miliónů lidí. Chongqing je významným kulturním a historickým centrem S’-čchuanu, střediskem průmyslu a dopravní křižovatkou. V letech čínsko-japonské války (1937–1945) byl hlavním městem Čínské republiky.
Město je údajně i nejpálivější provincií a velice oblíbený je tady sečuánský pepř. Dominantou města je zlatý hotel Sheraton a samozřejmě několikapatrové mosty plné dálnic, sjezdů a nadjezdů. Významné je Muzeum Tří soutěsek. Je to také místo, kde můžete nastoupit na loď a vydat se s ní až do Shanghaje. My však tolik času neměli, a tak jsem zde jen koupil lístky a popojeli autobusem ještě do Wanzhou, kde budeme nastupovat na loď.
Přehrada Tři soutěsky
Tři soutěsky , čínsky San-sia (三峡) je téměř 200 km dlouhá soustava kaňonů řeky Jang-c’-ťiang v čínské provincii Chu-pej a přímo řízeném městě Čchung-čching. Přestože jsou známé svými přírodními krásami, region Tří soutěsek významný i z historického a kulturního hlediska. Tři soutěsky se táhnou od města Feng-ťie k I-čchangu. Nejzápadnější soutěskou je 8 km dlouhá Čchü-tchang-sia (瞿塘峡) mezi vesnicí Paj-ti-čcheng (白帝城) u Feng-ťie a Ta-si. Je zobrazena na desetijüanové bankovce. Druhou soutěskou je 45 km dlouhá Wu-sia (巫峡) táhnoucí se z Wu-šanu do Kuan-tu-kchou v okrese Pa-tung. Třetí soutěskou je 66 km dlouhá Si-ling-sia (西陵峡) mezi C‘-kuejem a průsmykem Nan-ťin v I-čchangu.
Oblast Tří soutěsek získala mezinárodní pozornost po zahájení stavby stejnojmenné mimořádně veliké přehradní hráze s elektrárnou o výkonu 22500 MW. My jsme se zde na lodi plavili dvě noci a téměř tři dny. Příroda je zde tak krásná, že Vám nepřijde dlouhé hodiny jen tak sedět na přídi lodi a dívat se okolo.
Yichang
I-čchang (宜昌) je město a městská prefektura v provincii Chu-pej. Po Wu-chanu, hlavním městě provincie, se jedná o druhé největší město provincie. Leží na obou březích řeky Jang-c’-ťiang a do jeho území zasahuje také přehrada Tři soutěsky svou nejvýchodnější soutěskou Si-ling. I-čchang je staré město, jsou dochovány historické prameny, podle kterých zde byl v roce 278 př. n. l. během Období válčících států úmyslně založen požár. Za dynastie Čching v roce 1876 patřil I-čchang mezi města, které Čína po Druhé opiové válce se Spojeným královstvím otevřela zahraničnímu obchodu. Pro nás bylo toto město přestupní stanicí, kde jsme ráno sestoupili z lodi a druhý den nastoupili na rychlovlak do Šanghaje.
Shanghaj
Šanghaj (上海) je s více než 27 miliony obyvatel nejlidnatější město Číny a významné hospodářské centrum této země. Rozkládá se při ústí řeky Jang-c’-ťiang do Východočínského moře a od roku 2004, kdy vystřídal s ročním obratem nákladu 380 milionů tun Rotterdamský přístav, si Šanghajský přístav drží na pozici největšího kontejnerového přístavu světa.
Šanghaj náleží mezi čtveřici měst Číny s obdobným statusem, jako mají provincie. Pokud přijedete do Šanghaje, rozhodně nemůžete vynechat prohlídku promenády Bund u řeky Huangpu, kde zanechali velký vliv Francouzi. Pohled přes řeku Vás ovšem také nadchne. Nachází se zde panorama markodrapů Pudong v čele s Perlou Orientu 468m a věžemi Jin Mao – 421m,World Finance centre 492m a Shanghai tower 630m. Z jejich vyhlídek si budete připadat, jako když letíte nad městem v helikoptéře. Z místního mezinárodního letiště pak odlétáme domů.
mapa naší trasy po Číně
Tipy a triky
Pokud se rozhodnete vydat do Číny na vlastní pěst jako my, kontrolujte si aktuální informace na webu ministerstva zahraničí. Získáte tam nejen aktuální informace přímo z Číny, ale také zde najdete co všechno musíte na ambasádě v Praze předložit, abyste laskavě dostali vízum.
Až si vše připravíte, stoupněte si do fronty už hodinu před otevírací dobou, jinak na Vás nemusí vyjít místo a vy budete čekat znovu. Pohodlnější varianta je přenechat tuto šaškárnu nějaké z agentur – třeba studentagency.
Čína to je obrovská země plná milých lidí a neskutečné byrokracie. Všude narazíte na nějakou kontrolu zavazadel, skeny vašeho obličeje a dokládání toho co v zemi děláte a plánujete dělat dál. Pokud ale nebudete pomlouvat režim, chtít cestovat do Tibetu nebo vyvolávat samostatnost Hong Kongu, nemusíte se o svoji bezpečnost bát.
Rádi bychom Vás také upozornili, že ve většině provincií, které jsme projeli nefunguje nic od googlu, takže je dobré mít v mobilu stažené offline mapy a překladač, protože pokud se domluvíte čínsky, tak hluboce smekáme 🙂 . Pokud překladač nepomůže, docela dobře tu funguje způsob překladu přes telefon. Spousta Číňanů má někoho známého kdo umí anglicky, tomu zavolají a přes telefon Vám tlumočí.
Cestopisná přednáška z Číny
cestopisnou přednášku z Číny máme v nabídce. Podívejte se na nejbližší termíny přednášky, nebo se podívejte na některé naše další přednášky, které také rozhodně stojí za to: