Bonusová stránka

Vítejte v na naší jedinečné stránce s názvem bonusová. Tady s námi můžete dále cestovat. Děkujeme ale hlavně za zakoupení naší knihy. Věříme, že se nám povedla a udělala Vám radost stejně jako dělá nám 🙂

Kapitola 11 – Bonusová

Bun Pij Mai v Luang Prabang – když se celé město utopí v radosti

Luang Prabang, bývalé královské město sevřené mezi řekami Mekong a Nam Khan, působí na první pohled klidně a téměř ospale. Koloniální domy se tu mísí se zlatými buddhistickými chrámy, ranní mlha se pomalu zvedá nad řekou a ulicemi tiše procházejí mniši v oranžových róbách. Jenže právě sem jsme dorazili my tři cestovatelé – unavení po dlouhé cestě, zvědaví a natěšení zažít Laos v jeho nejautentičtější podobě – zrovna ve chvíli, kdy se celé město chystalo explodovat do oslav Bun Pij Mai. Netušili jsme, že nás během několika následujících dní čeká směs posvátných rituálů, nekonečných vodních bitev, hlučných ulic, smíchu místních lidí a zážitků, na které se nedá zapomenout.

První kapky přišly ještě dřív, než jsme si vůbec stihli uvědomit, že oslavy opravdu začaly. Stačilo projít pár metrů ulicí a bylo jasno – suché oblečení dnes nemá nejmenší šanci přežít. Bun Pij Mai. Oslavy, které trvají několik dní a během kterých se nejen celé město, ale téměř celá země promění v jednu velkou vodní bitvu. Jenže slovo „bitva“ je možná až moc slabé. Tohle byl absolutní chaos, který má svůj hluboký smysl, historii a vlastní řád, i když to na první pohled vypadá úplně opačně.

Luang Prabang

se během těch dnů změnil k nepoznání. Jinak poklidné ulice plné chrámů, kaváren a oranžových rouch mnichů se proměnily v hlučnou, mokrou a neustále se pohybující masu lidí. Ulice přestaly fungovat jako ulice. Staly se arénou. Každý měl nějakou „zbraň“ – kýbl, hadici, vodní pistoli, někdy i celé barely vody připravené u krajnice. Pickupy projížděly městem s obrovskými nádržemi na korbě a lidé z nich kropili všechno kolem. Neexistovalo bezpečné místo. Neexistoval únik.

A pravidlo bylo jediné: nikdo nesmí zůstat suchý.

Nezáleželo, jestli jste turista s drahým foťákem, prodavačka ovoce, mnich vracející se z chrámu nebo policista řídící dopravu. Voda si našla každého. A často úplně bez varování. Stačilo se na chvíli zasnít, otočit hlavu nebo zpomalit krok a zpoza rohu přiletěl kýbl ledové vody přímo do obličeje. Po prvním šoku ale přišel smích. A přesně o to tady šlo.

Jenže za tím vším je mnohem víc než jen bezhlavé cákání.

Bun Pij Mai je tradiční laoský Nový rok, který se slaví obvykle v polovině dubna, tedy v nejteplejším období roku. A právě voda je jeho hlavním symbolem. Nejde jen o zábavu. Voda znamená očistu. Smývá smůlu, neštěstí a vše staré z uplynulého roku, aby mohl přijít nový začátek.

A tenhle princip se neodehrává jen v ulicích.

Ráno, ještě než se města promění v divoké bojiště, probíhají klidnější, téměř posvátné rituály. Chrámové nádvoří jsou plná lidí nesoucích květiny, vonné tyčinky a malé nádoby s vodou provoněnou jasmínem nebo okvětními lístky. Lidé jemně polévají sochy Buddhy, často jen několika kapkami, s obrovskou úctou a klidem. Je to tichý, pomalý moment, který je v ostrém kontrastu s tím, co se začne dít venku o pár hodin později.

Pamatuji si ten zvláštní pocit, kdy jsme ráno stáli v chrámu mezi místními rodinami. Všude panovalo ticho, jen občas zaznělo cinknutí zvonku nebo šepot modlitby. A přitom jsme věděli, že za zdmi chrámu už někdo plní barely vodou a připravuje první útoky dne. Laos jako by během Bun Pij Mai žil ve dvou paralelních světech – jednom duchovním a klidném, druhém naprosto šíleném a nespoutaném.

Doma se mezitím uklízí. Nejen tak ledabyle. Vymývá se všechno – podlahy, nábytek, dvory. Staré věci se vyhazují, nové přicházejí. Je to fyzická i symbolická očista prostoru, ve kterém člověk žije. A pak se to celé přenese ven. To, co začíná jako jemné polití rukou nebo lehké pokropení pro štěstí, se během dne změní v nekompromisní vodní lavinu.

A čím víc se den posouvá, tím víc mizí hranice.

Turista, místní, dítě, starý člověk – všichni jsou si rovni. A ano, dokonce i policisté. Říká se – a my jsme to na vlastní oči viděli – že během těchto dní mají lidé jakousi nepsanou výjimku. Policista stojící na křižovatce? Dřív nebo později skončí stejně promočený jako kdokoliv jiný. A často se tomu ani nebrání. Jeden z nich se dokonce po zásahu kýblem vody začal smát tak upřímně, že nakonec sám popadl hadici a oplácel kolemjdoucím.

Tenhle moment je fascinující.

Hierarchie, pravidla, běžný řád společnosti – to všechno se na pár dní rozvolní. Ne zmizí úplně, ale ztratí svou přísnost. Lidé si dovolí víc. Smějí se víc. Žijí víc přítomností. Je to řízený, sdílený, kulturně zakořeněný výbuch radosti, očisty a nových začátků. Stav, kdy se minulost symbolicky smyje proudem vody a budoucnost začne s čistým štítem.

A pak přijdou momenty, které se nedají naplánovat.

Třeba když vás malá holčička s obrovskou vodní pistolí nejdřív nesměle pozoruje, a pak vás s vítězným výrazem zasáhne proudem vody přímo do zad. Nebo když vás skupina teenagerů stáhne z chodníku doprostřed ulice jen proto, aby vám kolem krku pověsili mokrý květinový věnec a popřáli šťastný nový rok. Anebo když sedíte večer úplně promočení na plastové židličce u Mekongu, pijete ledovou Beer Lao a pozorujete, jak se město ani po setmění nezastavuje.

Hudba duní z každého rohu. Vzduch je těžký horkem, vodou a vůní grilovaného masa. Silnice se lesknou pod světly skútrů a reflektorů pickupů. Děti pobíhají bosé v kalužích a smějí se tak hlasitě, že přehluší i reproduktory. A vy si uvědomíte, že něco tak intenzivního jste možná ještě nikdy nezažili.

Nejde jen o festival.

Je to moment, kdy celé město na pár dní zapomene na starosti. Kdy se lidé otevřou jeden druhému způsobem, který se v běžném životě téměř nevidí. Cizinec přestává být cizincem. Stačí úsměv, kýbl vody a najednou jste součástí něčeho mnohem většího.

A právě v tom je Bun Pij Mai neuvěřitelný.

Ne v té vodě samotné. Ne v chaosu. Ale v atmosféře, která člověka úplně pohltí. V pocitu, že svět může být na chvíli jednoduchý. Že stačí smích, voda, hudba a lidé kolem vás.

A vy stojíte uprostřed toho všeho, promočení skrz naskrz, unavení, s mokrými botami a telefonem schovaným v igelitovém sáčku, ale zvláštně šťastní. A dochází vám, že tohle není jen festival.

Tohle je Laos ve své nejživější podobě.

Líbila se Vám bonusová kapitola?

chcete další?

počkejte – bonusová kapitola se zde bude měnit v průběhu času

Bonusová po šesté….

bonusová

Cestovatelský blog naší skupiny Tripel vám nabízí možnost pročíst si články z celého světa. Vždy se jedná o místa, která jsme navštívili a o zážitky, které jsme sami zažili. Pokud jste navštívili některou z našich přednášek a zaslechli tam některý z těchto příběhů, máte zde možnost přečíst si zde ten příběh celý. Během přednášky se totiž vše říct dopodrobna fakt nestihne 🙂 Na naší záložce cestovatelský blog časem najdete ale i články z míst, ze kterých přednášky vůbec neděláme. Prostřednictvím blogu vám tyto zajímavá místa můžeme alespoň takto přiblížit.

Bonusová kapitola

Podívejte jaké cestopisné přednášky máme v nabídce a nebo si projděte fotogalerii našich expedic.

Máte rádi cestovatelské blogy? Navštivte Klub cestovatelů, kde je jich spoustu a určitě si vyberete.

A pokud Vám nevadí slovenština, pročtěte si blog nebo pusťte podkast asi nejlepší cestovní kanceláře pro „cestovatele“ Bubo.sk . Říkají si Lovci zážitků. Pokud nebudeme opět shánět na některou z budoucích Tripel expedic nové cestovatele. Zkuste vyrazit třeba s nimi. Rozhodně se nudit nebudete.